video https://youtu.be/g0BZG3dslxs
fotky https://photos.app.goo.gl/xw1CHXxxCjLLFGUi7
1.den : odlet
Odjez žlutým v 15 hod na Zličín, busem na letiště. Balím krosnu do igelitových proužků od Otíka, ten si jí nechá polepit profesionálně za 99,- (hmm…). Odbavení OK, tentokrát nemusím na nadměrná zavazadla a vyndavat obsah kvůli vařiči, brouzdáme terminálem. Otík svačí škvarkovou placku z papírovýho sáčku. WizzAir má zpoždění, jedem druhým busem do letadla (je skoro prázdný, všichni ostatní se mačkají v prvním), v jetu sedíme vedle pěkné studentky.
Barcelona nás vítá ve 21hod, okukujem terminál, design velké haly nakonci mě uchvátil, černá podlaha, velkorysý strop s bílejma panelama. Potřebujem nějak přečkat do rána, chvíli sedíme u WC, nakonec zalehnem za stánek před bezpečnostní kontrolou. Uprostřed noci nám policajti zkontrolujou lístky a spí se dál. Maňána.
2. den : Gran Canaria – přílet, Telde, Agulmes, Barranco de Guydegue, Termisas
Do 4 poleháváme, check-in do RyanAir letadla na kanáry v pohodě, cestující stojí ve frontě dlouho před otevřením přepážky a my se jim tlemíme. Letadlo je poloprázdný, proto letušky rovnoměrně rozhazujou lidi abychom se jako nenakláněli. Otík zalehne do prázdný řady, mě je to blbý. Let trvá 3,5hodiny.
Na Gran Canarii je zataženo, berem vozík a jdeme na informace. Ale zřejmě se ptáme na něco, na co se tady nikdo nikdy neptá, otázky „kde je tady úschovna“ a „kde se dá na ostrově kempovat“ slečnu zaskočily tak, že skoro přestala mluvit. Pak z ní aspoň vypadlo 2x upřímný „nevím“. Jdem pro auto na přepážku GoldCar, pán na nás vyhrkne že chce dalších 62Euro za plnou nádrž a 28Euro za pojištění – to jsme mysleli že už máme zaplacený. No nic, kreditka to snese. Dostáváme fung nový VW Polo – jsem nadšen – oba ho zvědavě okukujem a zkoušíme všechny páčky. Otík mi mile ukazuje abych ho hned neodřel. Zase trochu bloudíme, naštěstí dálnice je hned vedle.
Jedem do Telde – prvního trochu většího města poblíž, snažíme se najít obchod na 1ní nákup, zbrkle nakupujeme, hlavně hodně vody. Míříme do centra, parkujem u parku. Hned nacházíme katedrálu – je překrásná na pohodovým náměstíčku, Otík se dává do řeči (! přesto že španělsky neumí – co já vim !) s lelkujícím staříkem. Jdeme po cestě na kopec San Francisco, což je stará čtvrť, fotíme, nasáváme atmosféru. Jsme hrozně utahaný, náhodou trefíme na Cabildo (úřad) kde se snažíme získat povolení na kemping. Paní je hrozně příjemná a snaživá, ale asi to v životě nedělala, volá do hlavního města a podává mi telefon. Ani po 40 minutách jsem dovodil, že musíme nahlásit kde a kdy přesně budem, což samozřejmě netušíme. No nic, povolení nemáme, ale snaha byla. Poleháváme v parku a trochu spíme.
Pokračujeme na pláž La Garita. Po smočení v moři jedem dál po silnici GC140 a GC100 do Agulmes – krásný centrum s náměstím, atmosféra 100%, v kavárně na rohu ochutnáváme bramborový dort, jehož cena nám trochu vyrazí dech. Následuje jeskyně Barranco de Guaydegue, prej tady v domech vytesaných do skály žije 7 rodin, no potěš (kdybych už žil na Kanárech, do jeskyně v horách by mě nikdo nedostal). Pokračujeme až na konec silnice do průvodcem doporučený hospody – dáváme denní menu a okukujem místní holky (nohy) a hárlejáře (stroje).
Už se začíná stmívat, snažíme se najít kemp v Termisas, je nakreslenej v mapě, takže není důvod nevěřit že tam není. Jaký omyl ! Kemp tu není, musíme prý zpět a doleva. Asi po 2 hodinách nacházíme totálně nenápadný vrata bez označení, konečně jsme tu. Na baru dáváme 2 piva, paní španělsky chválí Prahu, ostatní nerozumíme, ale určitě chválila i nás že jsme to našli. Naproti nám má stan češka s němcem, svět je malej, ochotně nám radí co a jak.
3.den : Gran Canaria – Santa Lucia, Castilla de la Fontaleza, Maspalomas, Puerto de Mogán
Po sprše snídáme u bazénu marmeládu, peanut butter a sušenky. Jedeme do Santa Lucia, zastavujeme v parku pod kostelem a vracíme se do muzea Castilla de la Fontaleza. To stojí opravdu za vidění, nějaký multi-zájmový pás shromáždil ve svým domě spoustu exponátů ze všech možných oborů – ve vytrínách jsou ryby, kostry, nádobí, vlajky, lodě – prostě jak by řek Otík : „to je móóóc“. Naproti je krámek, pán majitel vyleze z pod kasy když platím.
Dál úplně na jih do vyhlášenýho Maspalomas, čekali jsme echt-turistický mumraj, kupodivu na ulicích ani noha, za chvíli parkujeme co nejblíž písečným dunám. Tohle město je prý ráj homosexuálů, opravdu potkáváme jen samý mužský dvojce, a to většinou dost nesourodý. Já a Otík jdeme raději pár metrů za sebou, aby si nikdo jako nemyslel. Brodíme se pískem, mezi městem a pláží je asi kilometr písku, takže si tu jeden připadá jak na Sahaře, nebe je modrý, fotky budou úžasný. Pláž na kterou přicházíme je asi nudistická, i když žádné cedule jsme si nevšimli, samý nahý zadky většinou postarších britů – takže zcela růžový, nevím jak s očima, nerad bych aby mě to potom strašilo ve snech.
Otík je nadšen, prý to taky zkusí když už je tady a na Adama se vrhá do vln. Tam sebou zmítá a až příliš často vystrkuje zadek. Naštěstí na něj brzo píská (oblečený) plavčík a volá si ho na pohovor. Otík se stydí, vyleze jen tak aby mu voda sahala po pupek, plavčík ale píská dál, takže Otí musí z vody celej. Prej se koupal mimo pláž, a ať už to nedělá. Cha Cha. Ve městě ještě chci viděl centrum zábavy – tzn. Vambo, ale je to jen špinavá díra plná gay-barů a porno-klubů.
Rychle mizíme dál na západ, Puerto Rico průvodce nedoporučuje, takže až do Puerto de Mogán, už je zase večer, přístavní víska má jednu hlavní ulici, prohlídka nám zabere slabou půlhodinku. Dnešní kemp je ve vnitrozemí, špatně uhnem takže projíždíme echt-turist-areálama – sem by mě nedostali ani zadarmo. Camping je samozřejmě zavřený, asi po sezóně, škemrám u hlídače, ten něco povídá a upřímně se směje když vyjmenovávám v kterých cizích jazycích bysme se jako mohli bavit. Pouští nás dál, rychle do spacáku. Přes noc se mi vykadí cosi na stan.
4.den : Gran Canaria – Mogán, Puerto de la Aldea, Mirador de Balcon, Agaete, Caldera de Bandama, Las Palmas
Vyrážíme z kempu, u brány platíme, berem to po jižním pobřeží a nahoru do Mogán. Čekal jsem město, ale je to víska kde na turisty koukají tele na vrata. Silnice se kroutí horským terénem, míjíme četný vyhlídky. U moře v Puerto de la Aldea fotíme vlny narážející na molo. Na vyhlídce Mirador de Balcon nám hned po vystoupení z auta místní pán strká cukr na tyči a vábí nás k jeho stánku. Místo je to nádherný, rozhled na obě strany a skalnatý pobřeží. Před Agaete Otík vytuší vyhlášenou pláž, jenže k ní se jaksi nejde dostat a slaňovat bez lan fakt nehodlám. Tož míříme do Puerto de Las Nieves a koupeme se na molu, obrázek jak z katalogu, dokonalá přímořská destinace. Následuje oběd v hospůdce, opět Menu de dia – denní menu za cca 8euro – obsahuje brčálově zelenou polívku, rybu s 2ma bramborama, víno a jako desert je termix.
Po dálnici svištíme na letiště, takže dokončujem kolečko okolo celýho ostrova. Vojta měl právě přiletět z Bratislavy ale zatím ho nevidím. Čtu si Reflex, Otík jde kakat. Vojta volá jako kde jsme, já říkám že v příletový hale, von jako že taky, AHA – chtělo se to otočit a už se vidíme. Čekáme na Otíka, ten se vyloupne o pěkných 20minut později s blaženým výrazem, prý našel krásný záchod až na hoře a jestli ho nechcem vidět. ASI NE ! Odjíždíme z letiště, už ve třech.
Před návštevou hlavního města máme ještě chvilku čas, tak jedem na sopku Caldera de Bandama. Trochu bizardně se dá vyjet až nahoru a koukat dovnitř.
Přesně na čas, chvilku po 8-mý už parkujem v centru hlavního města Las Palmas u parku San Telmo a vyhlížíme Ramona, chlapíka kterýho Oťas schrastil na internetu a dneska u něj zadáčo přespíme – můj první couchsurfing. Ramon se dostaví o hodinku později (aspoň jsme měli dost času spekulovat co se mu asi mohlo přihodit), je hubený, opálený a na kole. Hned se nás jme dirigovat co a jak, zkouší narvat kolo a našeho malýho a plnýho auta – to nepude. Tak že pojede před náma na kole a já za nim v autě. OK, na první křižovatce kterou veme na červenou je jasný že to nebude úplně klidná projížďka. Nakonec se díky Vojtovo navigaci šťastně shledáme před Ramonovo domkem, bydlí asi 3km jižně od centra. Zve nás dál, prostě pohodář, chovejte se tu jako doma. Byt je intošský se všim všudy – spousty muziky, knih, jógy a hudebních nástrojů. Dostáváme pokoj do ulice, v poho se sem vejdem. Po sprše domlouváme, že vyrazíme do města na pivko, Ramon že žádný problém a jde se. Prej jestli jedem autem nebo pěšky, kluci řvou že pěšky, já trochu zpozorním, kdyby to bylo blízko tak se přece neptá. Taky že jo, jdeme dobrých 40 minut zpět do centra. Las Palmas je úžasný město, moc se mi tu líbilo, starý domy, všechno tak krásně oprejskaný a zašlý. Procházíme kolem katedrály a pivnice, lidi sedí venku a koukají na fotbal, prostě eazy. Zapadáme do příjemný hospody kterou Ramon vybral, kvůli hudbě se ale neslyšíme a tak jdeme na bar. Ramon objednává piva a brambory s místní omáčkou (mučo rocho a mučo něco). Barmanky totálně okouzlující svojí bezprostředností, už dlouho jsem neviděl aby si někdo svojí práci takhle užíval. Ramon povídá o všem možným, ví toho o ČR víc než my o ŠP, zná Švankmajera, jmenuje jeho filmy a jejich děj ! Pak z něj vyleze že u mě bydlí každej večer někdo, což mi fakt vyráží dech ale on tvrdí že je to super a že si tam vylepšuje cizí jazyky. Spát jdeme okolo druhý.
5.den : Gran Canaria – Teror, Vega San Mateo, Telde
Opouštíme Ramona a míříme do slavnýho města Teror, nic strašidelnýho jsem nezahlíd, naopak místní ospalost byla až nepříjemná. Trochu prší, koukáme na slavné balkóny na hlavní ulici a nakukujem do plnýho kostela kde právě křtí snad tisíc dětí. V podzemní garáži ještě požírám citrón a modlím se aby to pomohlo na začínající škrábání v krku (nepomohlo).
Pak stavíme na průzkum v Vega San Mateo kde dlouho a né úplně hladce domlouváme následný 3denní trek. Auto je potřeba vrátit dnes večer na letiště a nějak se sem dostat zpět. První nápad bylo nechat tu kluky s báglama ale nakonec jedem všichni, cestou nám málem dojde benzín. Na pláži vyhazujem naše věci z auta, mám neuvěřitelně hodně zbytečností, trvá mi asi hodinu to jakštakš narvat do krosny.
Na letišti vracíme auto stylem nechte to v garáži a hoďte klíče do schránky na dveřích, Otík opět dlouze kaká, jedem busem do Telde, kde v kavárně popíjíme čaj a tuňákový sendvič, servírka je zase velmi ochotná, dělá fórky, mrká na nás a je to příjemný. Noční bus do San Matea je plný řvoucích mladíků, ty snad museli vyhrát ve fotbale či čo, no síla. Na místě hned vyrážíme na start treku, funíme do kopce, stany musíme postavit na cestě, protože jinde to prostě nejde. Dobrou.
6.den : Gran Canaria – na treku – Pico de Nieve
Pro probuzení okolo nás proběhne s úsměvem běžec a prohodí „jogging every morning“. Balíme, poprvé natěžko. Stoupáme hodně do kopce, nejdřív po loukách, potom po kamenech, před náma stoupání jako kráva. Říkám si že jestli to takhle půjde dál, tak umřu. K tomu ještě okolo probíhá lov, slyšíme střelbu a psy. Potkáváme pána s mrtvým holubem u pasu – asi na svačinu. Kopec je nekonečný, v poledne jsme nahoře na silnici a už jen kousek na nejvyšší horu ostrova Pico de Nieve (1949n.m.). Na kopci je vojenský radar, svačíme, kocháme se panoramaty. Pokračujem po značce a asi po 2 hodinách narážíme na volné tábořiště, je plný lidí a jejich aut, všichni grilujou jak o život. Jsme z toho trochu vykulený, představovali jsme si něco řekněme intimějšího. Bolí mě v krku, kolem 5-tý zalejzám do stanu a snažím se usnout. V 8 vaříme večeři a grogy jdeme spát.
7.den : Gran Canaria – na treku – Artenara, Tamabada
Jsme tu sami, Otík mile zdržuje, vyrážíme v 9:30, cesta je zatím spíš po vrstevnici, po levé ruce se nám otvírá perfektní výhled na jižní část ostrova. Nikoho cestou nepotkáme (nakonec za celý pobyt narazíme možná na 2 báglisty a to až na Gomeře), za chvíli jsme na Cruz de ?nevim – je tu hospoda a suvenýr shop. Lezem dál na kopec a asi po 2 hodinách přicházíme do Artenary, vísce zapsaný v UNESCO, jen kostelík a pár domů okolo. Jsou tu 2 hospody, jedna úplně plná, druhá zase zcela prázdná – musíme sem. Obsluha neumí anglicky ani pivo, nějak dohodnem 3 talíře typických místních pokrmů (masový kuličky, brambory a rýži), při placení nás konečná cena přes 50Euro dost zaskočí.
Pokračujeme dál, už je jasný že dneska půjdeme dlouho, možná i potmě. Kolem 7-mý večer už fakt melem z posledního, úsměv se vytrácí. S tmou jsme naštěstí na tábořišti v Tamabadě, rychle vaříme, nohy umejt ve výlevce, kořalkou zapít náročný ale poctivý den.
8.den : Gran Canaria – na treku – San Pedro, Agaete, Galdar, Las Palmas
Ráno přijela paní z národního parku a hezky nás pozdravila, což je s podivem, protože se tu oficiálně nesmí spát. Za hodinu docházíme nakonec náhorní plošiny a před sebou vidíme moře a San Pedro. Musíme sestoupit až dolů asi 1000 výškovejch. Pomalu začínáme klesat, je to celkem sešup po kamenech. Slunce nás nešetří, ve vzácných stínech pokaždý stavíme. Cesta odbočuje doleva na Agaete. Snažíme se na bus dostat včas abychom byly v Las Palmas co nejdřív. Klesáme, okolo kaktusy vyšší než já. Otík zpomaluje, naštěstí na něj zabírá píchání holema. Asi ve 2 jsme dole, okamžitě jedem busem do Galdaru, je 36st ve stínu, ve 3 jsme v hlavním městě.
Míříme v MHD do přístavu a hotel nacházíme v čínský čtvrti celkem rychle. Verbálně se přetlačujeme o sprchu, drsní hoši co se pořádně nemyli pár dní. Na recepci je dokonce pračka (Otík odmítá šahat na moje ponožky, plný vzorků z hor a jiných věcí) a internet, leží tu pár českých časopisů.
Večer doráží Michal Dobeš z letiště, jeho chlupatý nohy poznávám už zdálky, je to veselé shledání. Ostatní nechtějí, mířím sám do jižního centra, toužíc po Galerii moderního umění (je samozřejmě zavřená), fotím v centru, konečně jsem volný, na zádech zhola nic, v ruce jenom foťák a v hlavě velmi příjemno. Obdivuju bezstarostnost místních a jejich živost, jaký rozdíl oproti českým městům ! Potom už společně mastíme na večeři, teď už jsme 4 lidi, takže domlouvání se nám komplikuje. Michal slintá a za každou (opravdu každou) ženou pod 50 se otočí a hlásí tajný kód chjo chjo. Dlouho hledáme vhodnou hospodu, ceny jsou vysoký (pivo 4,5Eura). Utahaný capáme na hotel, na jeho střeše popíjíme vínko a spát jdeme až zítra.
9.den : přesun na Tenerife, Santa Cruz de Tenerife, Iqueste, San Andres
Stáváme asi v půl sedmý, rychle balíme, pádíme na trajekt do přístavu. I když ho vidíme, stále se nám nedaří najít vchod v dlouhým plotu, už se blíží 8má a my furt bloudíme. U malýho stánku Armos nás nabere bus a veze k lodi – Michal stále nemá lístek, běží pro něj do pokladny. Trajekt mezitím zavřel vchod pro pěší a obsluha nám dává poslední 2 minuty. I klidné povahy začímají trochu panikařit, nevypadá to dobře. Nakonec Michal naskakuje na pomalu rozjetý trajekt jak v americkým filmu, těžký dveře se zavřou a jedem na Tenerife.
Po třech hodinách vystupujem v Santa Cruz de Tenerife, Michal se stačil zkamarádit s ošuntělým němcem, co ho láká na společný zážitky, pěšky mastíme na autobusák u auditoria, kde se máme srazit s posledním členem výpravy – jediné dívce – Markétkou. Čekáme nervózně asi 3 hodiny, přemýšlíme co se asi mohlo stát, mobil má nedostupný. Mezitím jede Michal a Vojta na severní letiště pro auto, vrací se asi za hodinu s Fiatem Punto. Ale Markét furt nikde. Najedou kde se bere tu se bere – všechno je v pořádku, auto parkuje hned vedle – je to Toyota Corola.
Plní energie a konečně všichni jedeme po dálnici do Iqueste, Marky řídí, Otík to snáší zle (sám řídit nechce – posera). Pláž je černá, vystavujeme svá středoevropská těla, místním vypadávají cigára z úst. Užíváme si veliký vlny. V San Andres hledáme sámošku ale není tu, tak se jdeme navečeřet do rybí restaurace. Pan hospodský je bodrý, nediví se našim poťouchlým nápadům (např. že chcem menu pro 3 dát na 5 talířů) a dlouho nám vysvětluje která ryba tam bude a která ne, ještě mu rozumět. Vojta a Marky španělsky vládnou, tak to nějak dali dohromady. Jídla je obrovská mísa přes celý stůl, všichni máme dost a funíme jak parní lokomotivy. Už za tmy stoupáme na východní cíp ostrova, nedaří se nám najít tábořiště co je v mapě, tak spíme v džungly.
10.den : Tenerife – Chamorga, Faro do Anaga, Laguna, Orotava
Balíme, necháváme auta v Chamorga, vyrážíme na trek č.36 z našeho průvodce z knihovny. Strmě klesáme k moři k prostý osadě, potom podél moře. Cesta je ve špatným stavu na sypkým podloží a celkem úzká. Otík to obrací a vrací se sám k autům. Ostatní jsme asi po 2 hodinách u majáku Faro do Anaga – dole pod ním jsou asi 4 domky s barem, paní prodavačka a barmanka říká že tu žijou spokojeně, živí je rybolov, do města jezdí na lodi – neuvěřitelný. Podpořuju místní mikro-ekonomiku pár pivama. Koupem se, blbnem na skalách, v pozadí proplouvá škuner. Připadám si jako trosečník, k nejbližší silnici je to pár hodin.
Ještě prosazuju výlet do Laguny, ale to už bylo pro dnešek až moc, všichni jsou utahaný a nálada je na bodu mrazu. Spíme kousek za Orotavou na až příliš prašný cestě.
11.den : Tenerife – Orotava, Los Organos
Ráno se ohlížíme pro nějakým lepším spaní na příštích pár dní, u silnice na Teide nacházíme perfektní kemping platz, pán správce co tu zrovna je ale říká že tu potřebujeme povolení (tzn. permit) a mile nás vede do kanceláře kde to prý vydávaj, následuje úsměvná anabáze, postupně žádný z 6 lidí v kanceláři nám nedokáže pomoct a permit nám nedají (což bych v kanceláři která je pro to udělaná nečekal), posílají nás do Orotavy kde mají centrálu.
Jedeme tam, v podzemních garážích se ztrácíme, Otíkovi a Bobíkovi trvá asi 15 minut vystoupení z vozidla, což dodnes nechápu, takže poprvé vyšumím. Procházíme město, kostel v centru, Casa de los Balcones. Následuje monstrózní nákup stylem plný vozík věcí a už s povolením jedem zpět do hor. Jdeme na trek č.5 z parkoviště na Los Organos – lezeme nad mraky a hrajeme Myslím si (můj ventilek neuhod nikdo). Dole jsme v 8 večer, spíme, poprvé legálně s povolením ve spacáku. V noci tu běhali 3 potulní psi.
12.den : Tenerife – výstup na Teide
Velký den, míříme na nejvyšší horu Španělska – Teide. Stáváme hodně brzo, asi v 6:30 – snažíme se být v 8 na startu treku. Opravdu spěcháme a balíme jen hodinu (smajlík). Jedem asi 30 minut, vyhazujeme ne-řidiče na startu u lanovky a vezeme Toyotu nakonec. Tam jí necháme a Fiatem zase k lanovce. Slunce vychází, záhy doháníme 1ní skupinu, cesta je pohodová, široká na auto, kolem černých vajec. Asi po hodině pěkná cesta končí, začíná prudké stoupání po kamenech – jdu první. Cestou seberu 2 keše. U chaty Altavista jsme asi v 10:30. Michal má problém s výškou – asi to dneska vyšlo na něj, je mu blbě a jde pomalu. Nahoře u lanovky potkáváme spoustu lidí v sandálech – prostě lufťáci. Předáváme povolení na výstup až na vrchol (žádá se předem online) správci asi ve 13hod jsme na kopci ve výšce 3745n.m. (můj dosavadní rekord). Kolem soptí výpary (moje sojka se tu lehce ztratí), sedíme asi 20 minut, jsou tu s náma 4 sympatičtí španělé a 2 nesympatičtí rusáci. Vracíme se k lanovce, Otík jede s Bobíkem dolů lanovkou. Ostatní – já, Vojta a Markétka – to chceme dát kompletně pěšky, pokračujeme trekem č.50 přes Pico Viejo.
Jdem to úpně sami, nikde nikdo, po velkých a ostrých kamenech, tady radči nepadat. Potom sestup na oranžový písek a dál zase po černý lávě, začínám se připalovat, při pohledu dolů je jasný že to bude na dlouho a na daleko. Čumíme do kráteru sopky a jdeme okolo nozder Teide. Sypký černý písek máme už opravdu všude. Bavíme se o všem možným – víře, svatbách, vlacích apod. Konečně vidíme auto, ale furt je to ještě 4km. Melem z posledního, u káry jsme v 7, hned svačíme a dopíjíme litry vody. Po příjezdu na místo spaní tu kluci ještě nejsou, schání věci na grilování dole ve městě. Sedíme v autě, hrajem MP3 a popíjíme vínko – velmi příjemná a uvolněná atmosféra. Kluci doráží asi v 9, klobásky se pečou, pivko syčí, pozdní ale zasloužená žranice.
13.den : Tenerife – Puerto de la Cruz, Icod de Vino, Garachico, Teno
Dnes odpočinkový den – prý. Kluci O+B mají vlastní program, naše auto jede dolů do Puerto de la Cruz do Loro parku což je zábavní park, něco mezi ZOO a cirkusem. Hned při parkování nás oberou, platíme 5Euro falešnýmu týpkovi – na místě kde se parkuje zdarma. Cena za vstup 33Euro mi vyrazí slzy do očí a hněv do hlavy. Hned za pokladnou nás naženou do fronty na fotku s papouškem, to už je na mě fakt moc. Je neděle, všude asi milion lidí. Ale musím uznat, mají to tu dobře udělaný, postupně vidíme show s tuleňema, kosatkama a delfínama – byly úžasný, něco takovýho se nevidí každej den. Po 5ti hodinách toho ale máme tak akorát. Já si ještě projdu centrum města.
Míříme na západ, nejstarší strom v Icod de Vino se nám nedaří najít, sraz v Garachico – dlouho se hledáme s klukama, nedokážeme se dohodnout vůbec na ničem, cítím se kvůli tomu zle. Spíme na tábořišti v Teno, jsou tu nějací češi, nevim proč, ale není mi to příjemný. Michal zahlídne krysu a zrodí se legenda o Krysičce (Bobeš tvrdí, že krysa běžela k němu a k nohám mu položila opuncii. Já to viděl, bylo to tak, že krysa prostě běžela s opuncií v hubě a když viděla bobeše tak se lekla a náklad upustila). Michal ji nosí jídlo a dlouze se spolu baví (Michale, krysy nemluví !)
14.den : Tenerife – Teno Alto, Buenavista
Ráno jsou češi pryč, popojíždíme do Teno Alto a jdeme pěšky směr maják, krajina je holá, klesáme, sem tam rozpadlej dům. Když přijdem na konec plošiny, vidíme náš cíl o dost níže a tak začínám ostatní nabádat k návratu k autům. Kupodivu se ostatní kromě Vojty rychle přidají a tak jdeme zpět. Michal, který jediný z nás má vysoký boty nad kotníky, si v nich zvrtne nohu a zbytek kanárů kulhá. Malý bar u aut mezitím otevřel, paní nám prodává kozí sýr a nápoje. Potkáváme koktajícího němce, svezeme ho dolů. Přes Buenavistu přijíždíme k majáku, ještě před ním jsou asi 4 značky zákaz vjezdu, za nima policejní hlídka ukazuje ať jedeme dál. Na silnici leží čerstvě napadaný balvany, radči nedomejšlet. Markétka řídí, výhledy jsou úchvatný.
U majáku je spousta aut a lidí, jejich počet se shoduje s počtem foťáků, přemýšlím kolik tisíc stejných fotek tady dneska vznikne. Ale fotím taky. Koupeme se, konečně využijeme potápěčský brejle, ryb je tu opravdu dost a vůbec se nebojí, šahám po nich, ale nikdy se nedotknu. Ve městě trochu nakupujeme, bomby na vaření stále nemáme, v internet kafé (1hod za 1Euro) tiskneme letenky a boarding pasy na trajekt.
Před spaním ještě přemlouvám ostatní na vínko v autě, k mým velkýmu překvapení všichni chtějí, pouštíme Karla Gotta z MP3ky, Michal zpívá a zná všechny slova (!), 3 flašky bílého jsou za chvilku v nás – jeden z vrcholů výpravy.
15.den : Tenerife – Masca, Los Gigantes
Dnes to buse Masca, turistická povinnost. Kluci ve Fiatu jedou přímo, já a Markétka ještě kupujeme bomby na vaření (jsou podezřele levný). Na parkovišti u Mascy je opět spousta turistů, řadí se do dlouhýho hada a nastupují na trek. Necháváme tu Michala, protože nemůže chodit a jedno auto. Cesta dolů údolím je překvapivě exponovaná a ve špatným stavu, míjíme zraněnýho důchodce se skupinou (později pro něj letí vrtulník). Jdeme asi 3 hodiny, trochu prší. Přidává se k nám Němec co poznal češtinu. Přicházíme k moři, nic kromě mola a zakázaný pláže (protože na ni padají kameny) tu není. Obrovský vlny brání kajakářům vyjet na oceán, s Vojtou tam na chvíli vlezem, ale jen tam kde stačíme, nerad bych skončil utopenej.
Loď v 15.30 nás odmítá nabrat, máme počkat – v dešti a chladu nám umírá dobrá nálada. Markétce volají z práce že zapoměla něco udělat a že prý to moc spěchá. Za hodinu a o 10Euro lehčí jedeme malou loďkou do Los Gigantes, s Michalem se scházíme se na promenádě. Mám akutní hlad že ani nevidim, okamžitě velím do hospody, z několika nás vyhodí, že prý vaří až po 18tý hodině, rohová picérie naštěstí jo. Dostáváme obrovský pizzy a hltáme je.
Vracíme se na spaní ke krysyšce, ležíme pod stříškou, s Marky kecáme do 4 do rána a dopíjíme Michalovi dost hroznej místní rum. V noci se střídavě probouzí Otík a Bobík a roztomile mžourají.
16.den : Tenerife – Los Christianos
Balíme, odjezd v 10:30, směr hotel v Los Christianos, jedu s Markétkou sám, najedou přestane mluvit a divně se kroutit, je jí zle, myslím že ze zatáček. Asi za 5 minut ale musím zastavit u hospody, vyskakujeme z auta, má křeče po celým těle, volá že potřebujem sanitku. Po chvilce váhání prosím barmana ať jí fakt zavolá, podává mi telefon a paní tam se mě dlouze ptá na kraviny, např. kde seděla v autě a kolik jí je let. Za 10 dlouhých minut je tu ambulance, měří jí co se měřit dá, rychlý rozbor krve. Z doktora překvapivě vypadne, že je v pořádku, prý jen stres. Ukazuje jí jak správně dýchat. Mě se to ale nezdá, v pořádku evidentně nebyla, nabízejí nám nemocnici ale prý není potřeba. Odjíždějí, dáváme Markétce napít čaje, lehá si do auta, jedem do hotelu ať se trochu prospí. Ubytování je dost parádní, za 10Euro na osobu velký byt s kuchyní a 2 ložnice.
17.den : přesun na La Gomeru – na treku – San Sebestian
I když vstáváme brzo, máme zase zpoždění a musíme do přístavu jet taxíkem (7Euro). Zjišťujeme že zpáteční lístek na trajekt máme omylem na listopad , Otík a hezká slečna za přepážkou to hnedka napraví. V 8.45 odjíždíme, cesta na La Gomeru trvá jen 30 minut, jen tak tak jsme stačili probrat mapu a skočit si na wc. V San Sebestianu – hlavním městě ostrova je všechno mnohem menší. Okukujeme starou věž v centru a další památky údajně spojený s Kolumbem. Nákup, nástup na trek – od moře se dycky stoupá. Cesta je špinavá a nehezká, nikoho nepotkáváme celou dobu, rychle stoupáme, já a Vojta první, dlouho za náma se vlečou Otík s Michalem. Na kopci s vysílačem na chvilku usnu. Následuje spásná hospoda s drahým ale úžasným pivem. Na místo spaní – malou kapličku s grill plazem – je to kousek, jsme tu už v 6. Máme spoustu času se umejt a přeprat si na WC, vaříme výborný těstoviny do 2 ešusů. Správce říká, že mu nevadíme, ale jestli přijede policie, tak budeme mít problém. Spíme u grilů, dřevo nad našema hlavama hlasitě žerou brouci.
18.den : La Gomera – na treku – Garachonay Alto, El Cedro
Budíme se na východ slunce, ještě za tmy sedíme na zídce, koukáme na Teide na protějším ostrově. Už leze, ale zatahuje se, a tak toho moc nevidíme. Šplháme dál, místo skalnatýho vyprahlýho terénu se dneska noříme do lesa. Míjíme několik vyhlídek, v 10ti stejnejch džípech jsou i 3 češi. Na nejvyšším kopci Garachonay Alto 1491n.m. trochu prší a Michal vytáhne deštník, smějou se i ostatní turisti. Zacházíme do národního parku – začíná pravý prales, vysoká vlhkost, stromy jsou zelený od kořenů až nahoru. Značení tras je dost zmatečný, naštěstí se ho nedržíme a děláme dobře.
Asi kolem 6-tý scházíme do opuštěný vesnice El Cedro, jediná restaurace má u sebe i svérázný kemp v prudkým svahu, betonový chodníky bez zábradlí jsou ztraceně vo hubu. Hospa má naštěstí otevřeno, během naší návštěvy doráží 2 němky natěžko (no konečně někdo!). Jídlo je vynikající a obsluha (3 dívky) se na nás culí o 106. Platíme kempovný 2E a k tomu flašku místního (hroznýho) vína za 6. Stavíme stany, hrajeme Cytadelu, noční sprcha na vostro.
19.den : La Gomera – na treku – Agula
Ráno vaříme co mělo být včera k večeři. Prudce klesáme do údolí kolem krásnýho vodopádu. U vodní nádrže čekáme na Otíka a Bobíška, protože se nelidsky vlečou. A to vůbec nespěcháme a fotíme kdejakou blbost a to několikrát. Spodní vesnice ukazuje kanáry v trochu jiným světle – nuzní zemědělci okopávají banánovníky, jejich domy jsou notně rozpadlý. V krámku svačíme a pokračujeme po nově opravený promenádě kolem pošty (hážu pohledy za který mě doma nepochválí) až k pláži. Nápis DANGER poukazuje na obří vlny, cachtáme se jen na mělčině. Když dorazí kluci, navštěvujem ještě malý bar poblíž, kam se vejde sotva 8 lidí, barman co vypadá jak ze španělskýho filmu a jediný klient, pijem pivo Dorada a pojídám hamburger, který u mě později spustí obávaný sojka stroj.
Kráčíme kolem moře směr Agula. Prudký schody na silnici a jsme tu. Obcházíme hotely, ale vše kromě jednoho jsou zavřený – apartmán za 20E na osobu, zdá se nám to moc, ale ukáže se že jinak to nepude a navíc je ubytování naprosto luxusní – obrovský byt s kuchyní – paní opakuje že se do jeho 50metrů čtverečních ve čtyřech nevejdem a tak musíme vzít byty 2. Vaříme gulášovku s těstovinami, 2 piva u televize mě uspávají.
20.den : La Gomera – na treku – Vallehermoso
Necháváme věci na pokoji, ještě se potulujeme po městečku fotíme tu krásu. Malý nákup, v hotelu se musíme hodně snažit abychom se dozvonili na bytnou a zaplatili. Kolem poledne jedeme busem do Vallehermosa, jede se po serpentinách nad strmým srázem, sem tam docela koulíme oči, kola busu jsou až příliš blízko krajnici. Hned na náměstí nacházíme doporučený hotýlek (stanování jsme už zavrhli) za 15E. Je mnohem horší než včera, ale to neva. Dáváme s Vojtou na půl pizzu, hospodskej je z turistů tak vedle že nám zapomene naúčtovat piva. Jdeme na procházku ke kostelu (digitální svíčky stejně blikají do tmy) a 3km na pláž. Cestou míjíme sešlou botanickou zahradu. U moře zase vlaje červená vlajka, vlny nás nepouští do moře, ale je tu městský bazén zdarma, stopem doráží i Bobík a Otík. Blbnem ve vodě a očumujeme krásnou španělku v rohu co je nahoře hodně bez. Zpátky v hotelu vaříme, já připálim žampionovou. Je to společná poslední noc, zítra se dělíme.
21.den : zpět na Tenerife před odletem
Ranní stávání, busem v 7 zpět do hlavního města San Sebestian kde hned zodpovědně naběhnu do internetový kavárny a snažím se booknout ubytování na další dny, Otík vůbec nespolupracuje a má blbý hlášky typu „Ne abys v tý Barceloně koupil něco drahýho nebo hnusnýho nebo daleko do centra“ a když chci hotely potvrdit tak zmizí kakat.
V přístavu máme ještě před odjezdem z ostrova nějaký čas, tak se koupem v moři na pláži za tunelem. Trajekt si užíváme, je krásně, fotíme, Gomera se nám vzdaluje a zmenšuje. Vojta jel s Fredem Olsenem – je to rychlejší ale dražší.
Hned v Los Christianos sedáme na bus (v ceně trajektu) do Santa Cruz a ubytujeme se v Hotelu Horizonte kousek od přístavu (21E za osobu). Opět dost hrozná úroveň, za oknem leží na zemi použitý preservativ, Bobíšek se tomu směje asi 15 minut (a smál by se dodnes kdybych ho nezarazil). Jdeme na oběd, na hlavní třídě nás odchytne číšník, denní menu za 9,5E (hrachová polívka, vepřová kotleta, malý pivo a desert). Během jídla hodnotíme velice kladně místní slečny a smějem se číšníkům který v 5ti nemůžou zvednout stroj na zmrzlinu.
V 6 večer doprovázíme Vojtu a Bobíška na trajekt, letí totiž domů z Gran Canarie. Dojemné loučení a jsou fuč. Vracíme se ne hotel, začíná pršet, konečně vytahuju běžecký boty co s sebou táhnu celou dobu a přidávám se k davu běžců v přístavu. Dávám si asi hodinu – u auditoria otáčím, moc se mi to líbilo, hlavně spolubežkyně. K večeři je rýže s tuňákem, blbne mi vařič.
22.den : odlet, Barcelona
Necháváme batohy na recepci a pádíme do blízké galerie u parku, personál je zaskočen, jsme tu totiž před desátou a teď nás mile vyhazujou že až za chvíli. Takže míříme do TEA (Tenerife Art něco) – funglnový super-moderní budovy, knihovna, studovna, galerie – dokonalá věc co by měla být i v Plzni a vlastně všude. Bohužel většina z galerie je zavřená, vidíme jen pár videoprojekcí.
Dál jen pár kroků k moři je historický muzeum (Muzeo de Hombre něco) – historická budova vkusně opravená, interiéry v pastelových barvách s nepřímým osvětlením. Paní u vchodu stále opakuje „mumýs, mumýs“ – dochází nám že hlavní místní atrakce jsou mumie v 1ním patře. Dál obcházíme Auditorium, fotím, Otík tam močí a vnikne až do sálu, odkud ho vyhání hlídač.
V obchoďáku Corte de Ingles se ověsíme nákupníma taškama a když už jsme skoro doma Otík prohodí „ty vole, já zapomněl vodu“ a jde ji shánět. Omylem natrefíme na místní trh – je boží, Oťas kupuje koření. Mastíme k hotelu, u parku vyrábíme asi 15 sendvičů a vypadáme jak homeless na dovolený. Vyrážíme na autobusák že pojedem na letiště, do odjezdu zbývá 5 minut a Otík odchází opět močit, mě dochází trpělivost a jdu do busu sám, Oťas to stihnul o pár vteřin. Bus 111 má vostrýho řidiče, ale staví na každým sjezdu, takže jedeme ne 30 ale 50 minut, na letišti hned k odbavení (mám 16kg bágl), odlet v 16:55.
V Barceloně je o poznání chladněji, do centra jedem vlakem. Kupujeme lístek T10 za 8,35E – je to na 10 jízd čímkoliv (bus, metro, vlak). Dlouho čekáme na peróně, sousta lidí, dost číňanů, krásnej vlak, jedem na stanici Estacio de Gracia asi 35 minut. Uprostřed velkoměsta (jaká změna) hledáme hostel, před jedním stojíme ale jmenuje se jinak než má, adresa sedí. Nezávislá slečna na recepci nás v počítači nemá, ukazuju jí email, vona říká „Áaaa, siiiiiiiii“ a máme to. Hostel Winsdor (cca 13E), pokoj je šokovka, rozměry odhaduju na 2×3 metry a jsme tu 4 – už tu spí 2 dánové. Hroznej randál z chodby utichá až nad ránem, moc toho nenaspím.
23.den : Barcelona
Stáváme v 8, Otík odmítá sprchu kvůli stavu umývárny (dá se to pochopit), snídaně v ceně zahrnuje hromadu tousťáků, máslo, džem a mlýko. Vyrážíme do města, hned co vylezem před dům je mi jasný že tu budem hodně vyčnívat – naprosto všichni jsou zcela elegantní až až, většina žen šály a legýny, kalhoty zásadně do bot. No nic, jdem pěšky na Plaza Catalunya a následujem trasu jak ji chce průvodce, stále kolem hlavní ulice La Rambla. V 11 stojíme před Traveler Barem a jdeme na free tour, jsme ve skupině asi 10ti lidí ze všech koutů světa. Průvodce nás asi 2 hodiny baví a tahá po městě, pak si u nich na baru dáváme Mixed Tapas (teda nic moc).
Jdeme do přístavu k Imaxu a akváriu, jsem grogy, odpočíváme a pokračujem k Monument de Colom, prohlídka lodi, dělíme se, nacházím soukromou Galerii Santa Lucia (zdarma) a potom CCCB (Centro Cultura Contemporánia de Barcelona, 5E) – obrovská plocha, něco jako pražský DOX. V 8 jsem zpět v Travel Baru, za 24E letíme na noc s flamenkem a tapas. Kanaďan co pracoval v Brně nás, zase skupinu různejch lidí ze všech koutů světa, prohání centrem Barcelony a směřuje do malý klubu (tam zjišťuju že jsem mohl platit přímo jim a jen 8E). Flamenco show je totálně úchvatný, sice jen 30 minut, ale naplno. 5 chlapů v kapele, slečna tančí jak o život, potom tanečník co za tu chvilku propotí 2 košile. Jdeme ještě do přístavu do Tapas Baru, kde mě Amík – asi ze zdvořilosti – lustruje co jsou jako ty Čechy zač. Jídla je dost, jsem trochu cinknutej sangrií. Scházíme se s Otí, jdem pěšky dom, ještě pivo a naprosto grogy spím.
24.den : Barcelona, domů
V noci odjeli spoluspící, po snídani jedem metrem do Guel Parku – z metra se jde pěkně do kopce (venkovní eskalátory). Park se nám moc nelíbil, domy od Gaudího vele-divný, pěšky k Sagrada Familia. Cestou si kupuju modrý digitálky co jsem po nich toužil celý kanáry a mi teď všichni obdivujou. U Sagrada Familia stojí ve frontě snad všichni turisti světa, navíc za vstup chtějí nehorázných 16E. Svatá zlodějina.
Jedem metrem zpět do centra, začíná pršet, do MACBy (Museu d’Art Contemporani de Barcelona) přibíháme jen tak tak. Vstupný 6E. Po prvotním nadšení ze stavby samotné zjišťuju, že většina expozic je zavřená. Otík by ještě rád zkusil muzeum nápadů, ale u kasy zjištujem že jsme bez peněz – všechno už jsme utratili. Poslední nákup na kartu, domů salámy co u nás stojí 2x tolik. Spěcháme do hostelu pro bágly, na letišti jsme brzo.
V kapse mám 1E, v hlavě spousta skvělej zážitků, tak to má bejt !
Děkuju všem spolu-cestovatelům za trpělivost.